Žel.

František Sušil

Žel.
Kam mám jíti želiť, S kým mám hoře děliť? O mé smutné dumy! Kdož jí porozumí? Lid můj v spánku dřepí, Vašněmi se těpí, Výhost dává Bohu, Jak to snésti mohu? Nekázaná mládež, V církvi svatokrádež, Plémě věrolomné – To jsou muka pro mne. Bol mě proto hněte, Věnec z trní plete, A krev se mi vřelá Proudí dolů s čela. Srdce prudce bije, V oko trud svůj lije, Div-liDiv-li, že ta vláha Prosouti se zmáhá? Prosuj se jen hoře, Prosuj se jak moře, Pohřbi ve své hloubihloubi, Co mě s bolem snoubí. Pohřbi samo sebe, Ať mi vzejde nebe, Ať skvost pravdy svítí, A slast se mi vznítí. 59

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil