Sv. Anton Paduanský.
Kde jest mysl dětinná,
Tam dlí svatá nevina,
Tam Bůh sídlem jesti,
S dušiduší tou se pěstí.
Svatý Anton z Padova
Byla duše taková,
Vzkvétal vždy co dítě
Ve mladistvém prýtě.
Bývalo mu přeplechou
Každého dne potěchou
Míle s dětmi hráti,
Na klín svůj je bráti.
Tu je s láskou háravou
Brával v náruč lákavou,
Celý slastí plynulplynul,
Když je k hrudi vinul.
Vinul se vždy k dítětidítěti,
Jakoby mu v objetí
Dával se své chýže
Sám se nebes kníže.
Hovor s dětmi zapřádal,
O Christu jim vykládal,
Jak se pro nás zrodil,
Dítětem si vodil.
65
Býti s nimi nemoha
Prosil za ně u Boha,
By je v matné síle
Strážil anděl míle.
A šlo mu to modlení
Z nebeského nadšení,
Jakby v zbožném citu
Letěl ku blankytu.
Ondy s duší dětinnou
Prosil za mláď nevinnou,
Nice k zemi klonul,
V slzách zbožných tonul.
Tu se nebe otvírá,
Záře se tu prostírá,
Pán co dítě slítá,
V náruč se mu skýtá.
A on dítě s veškerou
Bere k sobě důvěrou,
K ústům svým je stíská,
Zrak mu slastí blýská.
Tu slast Pán mu osnoval,
Že ho v dětech miloval.
Tož tu k dětem lásku
Nese na obrázku.
I ty děti zamiluj,
K nevinnosti usiluj,
Voď je dráhou nebe,
Oblaží Pán tebe.
66