Hvězdy na zporu.
Kvítka útlá, milované sestry,
Sestoupily spolu ve zbor pestrý;
Rokovati měly pospolu
O předůležitém úkolu.
Nedávno je máti jejich Vesna
Ze dlouhého probudila ze sna,
Proto ještě růže spanilá
S nimi na tom sněmu nebyla.
Prostomilé pozemské ty hvězdy
Hádaly se mezi sebou vezdy,
Která by z nich měla předčiti,
Jíž by jiné měly vděčiti.
Pro tuto pak pro zavilou hádku
Nemohly se srovnať do pořádku,
A ač mluvíc z rána k večeruvečeru,
Nedosáhly svého záměru.
Aj tu jako přemilostné bůže
V celém vděku vzešla krásná růže!
I hned ji co kněžnu vítaly,
A hned zpory všechny přestaly.
Kvítka nebes, hvězdy, druhy v noci
Přistoupily k veškerenstva Otci:
Urovnej nás Otče v rozporu,
Která z nás má předčiť v oboru.
Jděte dcery, jděte nyní domů,
Učiním já konec zporu tomu,
V středním noci dnešní hluboku
Nadějte se mého výroku.
69
Došla noc ta, došla v tmavém rouchu,
O níž dávnost měla jasnou touchu,
V níž ctná panna jako růže květ
Měla Christa zrodiť na ten svět.
O půlnoci vzešla k tomu hodu
Přemilostná hvězda na východu,
V Betlémě se září přerudou
Nad jeskyní stkvěla nad chudou.
Umlknuly hvězdy nad tím divem,
Zarděly se ve svém zporu křivém,
Ve zporu se křivém zarděly,
Hvězdě té se nice klaněly.