Nový rok.
Opět zavítá k bydlitelům krajin
Zemských nový rok s blankytových polí,
Opřen jsa královské o žezlo
V úsměvu aj co jinoch se béře.
Odkad jsi původ dítě milé vzalo?
Kdož jestiť Otcem tobě požehnaným?
Jak’s přišlo sem s výšin nebeských
Do krajiny studenem zapustlé?
Tam kdež se proudí zdroj života stkvělý,
Tam kdež z paprsků Pán hotuje světy,
Tam z kvítnatých utkána vláken
Osnova tvého žití peřestá.
O mládče bodrý, posle porad Božích!
Což nám donášíš z těch domovů svatých?
Hrůzou-li’s obtěžkán, či křídla
Tvá kapají blaženosti mannou?
Ó jestli hrůzou křídla těhotna jsou,
Odlož s mladistvých břímě také plecí;
Rozpraš je tam cestou v propasti,
Kdež věčitým by morem zaniklo.
75
K rájskému obrať křídla raděj sadu,
Živným si obtěž hojně peruť plodem,
A s tím skladem příštích blahostí
K nám se na pouť milenou uchystej.
Tam, kdež v nevadlých harmonií potok
Sladkým se plouží troskotem úporech,
Spasnou načerpav vláhu, hojně
Po zmilených po zemích ji rozlej.
Kráčej pozemskem tak jako andělé,
Hojným osívej vše krajiny blahem;
Kráčej co Bůh dobrý, kde poustka
Vládala, ráje milosti ustroj.
Pak slávy dojdeš po světě veškerém,
Příští s radostnou tobě potomkové
Žehnať budou rozníceností,
Žertvy budouc z tebe Pánu páliť.