Přemnohý teď jazyk chválí Husa,

František Sušil

Přemnohý teď jazyk chválí Husa, Přemnohý teď jazyk chválí Husa,
 A jej slaví v lásce zvroucnělé Jako církve osvětitele; Svět pak maní za tím hlasem klusá. A ta moudrosť světa holokusá, Jenžto muže toho přesměle Klade svatým Božím na čele, Hřmotněji a hřmotněj pořád dusá. Obnovil on církev, ale k strasti, Že tím v neřest větší uběhla A v hrob u nás téměř polehla. Vzňal on záři ve tmách naší vlastivlasti, Jenž se kvapem po ní rozžehla, Avšak jí vlast padla do propasti. 111

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil