O novém se pořád mluví věku,

František Sušil

O novém se pořád mluví věku, O novém se pořád mluví věku,
Každé o něm ústo blekoce, Okouší již napřed ovoceovoce, S nímž zavítá nyní ku člověku. Však zda jsou to plody pravých vděků, Pochodí-li světel od Otce, Čili vrah je, zlého původce, Ve tmách snoval v zapeklitém vztěku? Neneznámy jsou všem ony stromy, Nesou plody krásné na pohled, Jenž však vnitř jsou popel, prach a jed. Jenom člověk zhola nevědomý Naděje se vzácný med a stred Vynímati z jablek ze Sodomy. 113

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil