Přišla k církvi svaté děva lepá,

František Sušil

Přišla k církvi svaté děva lepá, Přišla k církvi svaté děva lepá,
 Poesii na zemi ji zovou, Zdobila se zdobou vavřinovou, Avšak okem pravým byla slepá. „Pomoz máti! Hlůza přesveřepá, Na pozemsku věstci tuším slovou, Zbavila mne oka zlostí lvovou, A teď v posměch hlavou za mnou třepá“třepá.“ „„Poď sem dcero, odvol svojí tužbě, Odejmu ti s oka tvého mrak, Ale proměň posavádní znak. Byla’s posud v liché světa službě, Nyní ale protři ducha zrak A jdi sloužit nebeskému družbě.““

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil