Nastali jsou blouzniví teď snáři,

František Sušil

Nastali jsou blouzniví teď snáři, Nastali jsou blouzniví teď snáři,
 Od chorých jim duší pramení Přepodivná pořád vidění, Ježto divou prošklebují tváří. Osvěty se obdávají září, Ctností svatých nesou znamení, Zloba však v nich pořád plemení, A tma vládne v nich jak u žaláři. Zapeklitý duch ten jejich stále Zalibuje sobě ve bludu, Jako lastury vždy lípnou k skále. Ve svém přenešťastném osudu Vyhlídají posaváde zoři, An již slunce o polednách hoří. 122

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil