Touho něžná, touho po domovu,

František Sušil

Touho něžná, touho po domovu, Touho něžná, touho po domovu,
Jak jsi po všem světě rozlita! Ve tmách země záře’s světitá, Růže’s květlá na života rovu. Ku tvému se kouzelnému slovu Mění v ráje poustka písčitá; Kde se žezlo tvoje vyskytá, Tam se z hrobu život rodí znovu. Domov můj, ten domov věčných slastí, Kde mne přijmou za měštěnína, Nad hvězdami tam se vypíná. Srdce moje, viň se k zemské vlasti, Ale tužbu posílej tam vezdy, Kde tvůj domov nade všecky hvězdy. 131

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil