Nechtěj láti slzám u člověka,

František Sušil

Nechtěj láti slzám u člověka, Nechtěj láti slzám u člověka,
Neměj z něho pro ně posměchu! Jsouť mu v hoři v milou potěchu, Bez nich duše zoufala by měkká. I když radost jako proudná řeka Pod duše se vkradla pod střechu, I tu v tísni slastí oddechu Útroba vždy z toku slzí čeká. O vy slzy! Vy jste rosa svíží Pro popluží suché života, Vy jste perlyperly, v nichž se nebe zhlíží. Otavte mne při poslední době, Zasviť mně z vás nebes blyskota, A pak plačte někdy na mém hrobě. 135

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil