Jsou-li tobě jeskyně ty známy,

František Sušil

Jsou-li tobě jeskyně ty známy, Jsou-li tobě jeskyně ty známy,
 V nichž se scházel křesťanský lid v Římě, Když vrah hrál s jich životem jak v šprýmě Za podlé je klada sobě chámy? Toť kolébky víry, tyto jámy, Tamto svaté vyrostalo símě, Prosby z nich šly k nebi v sladkém dýmě, Pán sám živě chodil v ty své chrámy. Kdež jest vroucnost, jenž v nich druhdy plála, Jenžto zděla nebe ze žaláře? Kdež ta Boží ustavičná chvála? Vněšnou tmu tam vnitřní ostkvěl bleskot, Nám tma vnitřní tlumí vněšné záře, Místo chvály rouhavý zní vřeskot. 140

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil