Moravan jsem, ale jsem já Slovan,

František Sušil

Moravan jsem, ale jsem já Slovan, Moravan jsem, ale jsem já Slovan,
 Matka má je sličná SlávieSlávie, Jenžto kvete jako lílije; Na jich prsou mlékem jsem byl chován. Její sad byl posud morem ován, Teď se krása jeho rozvije; Teď jak kněžna šlapá na zmije; Palác slávy pro ni ubudován. Ó má máti! žehnej svému synu, Jako dítě k matce z celé tužby V dětenčí se lásce k tobě vinu. Však aj v prosbách pozdvíhám svých rukou: Slyš mě máti! Nečiň modlám služby, To by hnětlo pekelnou mě mukou. 142

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil