Což mé srdce, což tak prudko bije,

František Sušil

Což mé srdce, což tak prudko bije, Což mé srdce, což tak prudko bije,
 Když se někde krása zamihne! Nitro sotva nésti postihne Nával tužebtužeb, jenž se do mne lije. Duše celá tehdy v kráse žije, Život v pouhý cit se rozjihne; Avšak dolů k zemi netihne, Než se v slastech nebes celý kryje. Co chce tato nevýslovná touha? Má-li základ podstatnější v hloubi, Či jest předc jen rozkošivosť pouhá? Touha ta nás s nebem blíže snoubí; Nitro jí dřív s sebe neodloží, Až se utkví ve prakráse Boží.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil