Není člověk jenom mysl pouhá,

František Sušil

Není člověk jenom mysl pouhá, Není člověk jenom mysl pouhá,
 A hřích není pouhým přeludem; Aniž jenom matným osudem Ten se modlí, ten se Bohu rouhá. Dávno peklem panovala touha, By svět padal před tím před bludem; Teď již vládne v lidu přechudém, A lid se v něm jako v vodě plouhá. Váš to skutek, vaše jest to sláva, Hrdopyšní nedomudrcové, Že se lid náš dobytčetem stává. Hlas váš hrůzu pekla na svět zove, Jícen zeje, srší věčný plamen; A to u vás sluje spásy pramen?

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil