Ustavičně o mé ňádro dumné

František Sušil

Ustavičně o mé ňádro dumné Ustavičně o mé ňádro dumné
 Obuřují zlé se vichory, Nejvnitřnější duše prostory PocitujíPociťují zle ty hosty šumné. Leč já vezdy na ty vrahy chlumné Vytýkávám víry prapory, Vnikám mocně v jejich tábory, A tak zbývám zběři nerozumné. Ty jen Pane bývej vezdy semnou, Do propasti nedej duši padnouť, Nedej ohňům svaté víry chladnouť. Veď mé kroky, osviť cestu temnou; Bez tebe se sláva nepramení, Bez tebe i ráj se v peklo mění.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil