Každoročně konám dlouhé pouti

František Sušil

Každoročně konám dlouhé pouti Každoročně konám dlouhé pouti
 Po rozmilé vlasti Moravě, Zbírám kvítka k její oslavě Chtě ji kytkou stvostnoustkvostnou ovinouti. Avšak kraj ten přelítě mě rmoutí! Stkvěl se druhdy o zlatohlavě, Nyní ale k jeho úpravě Oklestují z vrbin suché proutí. Co mám dělať? Mám to proutí spáliť? Mám se šáliť a tu zdobu chváliť? Či mám plakať pro tu pro nehodu? O bych, vlasti, zřel tě prostou svodu, A zřel s tebe pouto klamů sňato, Veškeren bych život svůj dal za to. 169

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil