Chodím po té vlasti, zbírám písně;

František Sušil

Chodím po té vlasti, zbírám písně; Chodím po té vlasti, zbírám písně;
 Nalezám však jenom úlomy; Tisícleté sklad ten pohromy Přitlumily korou věčné plísně. Ach tu vzdychám z celé vnitřní tísně, Na ten osud toužím lakomý, Že těch skladů zasul vědomí, Nechav z krásy osnovy jen třísně. Vstaňte z hrobu duchové těch zpěvů, Podrobte se kouzelnému prutu; Dosti jest již časův krutých hněvu. Vstaňte! Vstaňtež, zjevte nočním klidem Pro útěchu mně se v těžkém rmutu; Neb radš živě zavládněte lidem. 173

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil