Nepromluvné přírodě ty knězem

František Sušil

Nepromluvné přírodě ty knězem Nepromluvné přírodě ty knězem
Od Boha jsi oddán, člověče; A ty jí jen strojíš pomeče, A co vrah jen vnikáš k jejím mezem. Slávu Boží zdržuješ jak jezem, Chvalozpěv z úst tvojich neteče; Zda již plíseň hruď tvou ovleče, A tvých ňáder struny zhynou rezem? Nalaď duši, zahuď svatým zpěvem, Příroda tvých písní pořád čeká, Znova jme ji tužba dávnověká. Zahuď Bohu! Tvojí hudby zjevem Příroda se pohne slastí v hrudi, A vše kraje k Božím chválám vzbudí. 175

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil