„Jest to krása, tato sličná děva,

František Sušil

„Jest to krása, tato sličná děva, „Jest to krása, tato sličná děva,
 Příroda v ni vlila všechnu vnadu, Vkouzlila v ni všechnu vděkův řaduřadu, Jimiž kvetla druhdy rájská dřeva. Nestkvěla se v ráji takto Eva, Neslaveno takto sličnou Ladu, S vytržením o těch krásot skladu Celou vesnou slavík poopěvá.“ Takto svět ten jako na očaru Slaví skvostnost tvoji, vlasti, berly, Takové že chováš v lůně perly. Já též ssal bych rozkoš z krásy darů, Kdyby tebe, jak tu krásku krása, Ovíjela věčné pravdy spása. 178

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil