Když mi kvetla vesna živobytu,

František Sušil

Když mi kvetla vesna živobytuživobytu, Když mi kvetla vesna živobytuživobytu,
Vládla touha tajemná mi v hrudi, Pláli její plápolové rudí V neustavném po utrobě kmitu. A kam měřil zástup oněch citů? Zemšťané-liž to jen byli chudíchudí, Jimž dal chvíli dlíť čas, věčný sudí, Čili měli vznésť se ku blankytu? Každá krása přístav se jím zdála, Ve kterémž hned chtěli přistanouti, Až je měla vyšší krása k pouti. Hledal duch můj pořád choti sobě, Jenžby semnou v půtkách věrně stála: Našel jsem ji, církvi svatá, v Tobě.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil