Po moudrosti roztoužená láska

František Sušil

Po moudrosti roztoužená láska Byla starých filosofie; Leč té lásky nyní nečije Ta, jenž stojí po té vědě, cháska. Teď ta věda jestiť jenom sázka, Kdo víc jedu na svět vylije; Ta, jenž kvetla jako lílije, V nevěstku se proměnila kráska. A předc bídnou onu cizinkyni Za královnu vydávají nyní, Pokřikujíc pýchou přenáramnou. O! kdož roušku odkryje jí klamnou? Kdož ji vydav v zaslouženou hanu Zasnoubí nám čistou pravdy pannu?

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

937. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 71. Nepřím, že svět ten už v sobě choval (Jan Kollár)
  2. XV. (Nápis na hrobě v zemi neposvěcené.) (Karel Mašek)
  3. XX. b. (Jan Pravoslav Koubek)
  4. 54. Divným učí láska lidi zprávám, (Jan Kollár)
  5. XV. (CO PRAVÍ STAŘÍ:) Ba více se verše přežily než kroniky, nežli snář, (Josef Kubelka)
  6. Na Xantippu. (Josef Košín)
  7. S celou duší pěstuj krásoumu, (František Sušil)
  8. 281. Čekanka. (Jan Petr Jordan)
  9. Prý láska lidi pobádá (Xaver Menhard Litoměřický)
  10. 83. Zdavky. (Jan Petr Jordan)