Po moudrosti roztoužená láska

František Sušil

Po moudrosti roztoužená láska Po moudrosti roztoužená láska
 Byla starých filosofie; Leč té lásky nyní nečije TaTa, jenž stojí po té věděvědě, cháska. Teď ta věda jestiť jenom sázka, Kdo víc jedu na svět vylije; TaTa, jenž kvetla jako lílijelílije, V nevěstku se proměnila kráska. A předc bídnou onu cizinkyni Za královnu vydávají nyní, Pokřikujíc pýchou přenáramnou. O! kdož roušku odkryje jí klamnou? Kdož ji vydav v zaslouženou hanu Zasnoubí nám čistou pravdy pannu? 184

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil