Popolítá již to léto babí,

František Sušil

Popolítá již to léto babí, Popolítá již to léto babí,
 Dospěla již matka v stařenu, Krásu již má všechnu zmařenu, Sličná druhdy její tvář se krabí. Příroda již život cítíc chabý Se stenáním tká si halenu, Aby lehla v sličném přadenu Do smutného smrti do úžlabí. I spí v hrobě; spíspí, leč mrtva není, Spí a dříme, sladké osnuje sny; Slyšet od ní tlukot srdce z dolu. O čem sní? Ptej mladistvé se vesny, Vesna jest snův jejích vyjevení, Kvítí – to zbor jejích apostolů.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil