Nevinnosti, dcero nebes Pána,

František Sušil

Nevinnosti, dcero nebes Pána, Nevinnosti, dcero nebes Pána,
 Jenžto’s v ráji s lidstvem kochala se, Do ráje-lis vrátila se zase Hříchy byvši od nás odehnána? Na nedrahno ach tě nebes brána Pouští k dětem v jarním žití čase, Dorostlejší výhost dáváš chase, A hruď mužů zřídka jest tvá schrána. Stup k nám s nebe! Ostaň tuto s námi; Svět pln lesků, lesk ten duši mámí. O sstup s nebe! zasvěť zas hruď naši! Námluvy jsme v křestu s tebou měli; Proč se láska tvoje teď nás straší? Zda se tobě námluv oněch želí? 190

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil