Jde hlas kolem jako smutná hrana

František Sušil

Jde hlas kolem jako smutná hrana Jde hlas kolem jako smutná hrana
 Po celé mé vlasti Moravě; Slyší Hostýn, a aj po hlavě Vystoupá mhla jemu nevídaná. Žalost zní z úst jemu jako hana, Pokynuje horám zalkavě, Až pak jemu v němé zádavě Ulevila řeka vyplakaná. Horo svatá! Čeho strastně želíš? Posud zřel jsem v toku tvém znak slasti, A ty mně v něm žalost zříti velíš. Ale ovšem, měníš cit dle vlasti; Lid opouští Boha, k modlám klone, Div-liDiv-li, že tok pláče s tebe rone?

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil