Jakým člověk jestiť marným tvorem!

František Sušil

Jakým člověk jestiť marným tvorem! Jakým člověk jestiť marným tvorem!
 Svět ten Boží pozdravuje v pláči, Jakby ještě trval na rozpáči, Vrátiť-li se nemá zpětným torem. Předce však jest všeho tvorstva vzorem; V královský se šarlat přiobláčí, Co král světa po pozemsku kráčí, Jak bůh malý vládne nad oborem. Co jsou všechny světův oceanyoceany, Jichž blesk světla věčně neprobředne? Lidská mysl výše volí stany. Světy ony všechny nepřehledné Nepěstují známost o svém Bohu; Já ho mysliť, znáť, ctíť, kochať mohu.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil