7. Úmrtí panny.

7. Úmrtí panny.
O jak krásně skonala! Hoře jestě neznala. Zbledla jako luna, Dozněla jak struna, K políbení anjela Líbezně se zachvěla. Jaková to blažená Dála se s ní proměna! Prosta zlého zmaru Ve květoucím jaru Přešla v Boží zahradu K pověčnému omladu. Duše její nevinná Byla morská hladina. Nebydlelo v dušiduši, Co klid svatý ruší. Zála mír jak jahoda, Byla pouhá lahoda. 16 Všady z ní jen vála slast, Jakou chová nebes vlast; Ošemetná ceta Bezbožného světa Jako divem uleklá Do svých pout jí nesmekla. Ve svátečném oděvu, Při anjelském prozpěvu, K ustavičné chvále Nebeského krále Ve všech cností oboru Ubrala se nahoru. Ó teď sestup, světice, Dolů s věčné božnice; Obletuj nás v tísni, Uč nás svaté písni, Ať již teď tam bydlí duchduch, Kde se věčný jeví Bůh. 17