7. Úmrtí panny.

František Sušil

O jak krásně skonala! Hoře jestě neznala. Zbledla jako luna, Dozněla jak struna, K políbení anjela Líbezně se zachvěla. Jaková to blažená Dála se s ní proměna! Prosta zlého zmaru Ve květoucím jaru Přešla v Boží zahradu K pověčnému omladu. Duše její nevinná Byla morská hladina. Nebydlelo v duši, Co klid svatý ruší. Zála mír jak jahoda, Byla pouhá lahoda. Všady z ní jen vála slast, Jakou chová nebes vlast; Ošemetná ceta Bezbožného světa Jako divem uleklá Do svých pout jí nesmekla. Ve svátečném oděvu, Při anjelském prozpěvu, K ustavičné chvále Nebeského krále Ve všech cností oboru Ubrala se nahoru. Ó teď sestup, světice, Dolů s věčné božnice; Obletuj nás v tísni, Uč nás svaté písni, Ať již teď tam bydlí duch, Kde se věčný jeví Bůh.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

107. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  2. Růže duchovní. (František Sušil)
  3. 14. Připadává druhdy smutná chvíle, (František Sušil)
  4. 3. Mocně svatá oučinkuje víra (František Jaroslav Vacek)
  5. III. Ty šedá skálo nad vodou, (Vítězslav Hálek)
  6. Jaká touha ve světicích plála, (František Sušil)
  7. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  8. 81. „Znášli kraj ten, ony ráje věčné, (Jan Kollár)
  9. Nenadálost. (František Sušil)
  10. 31. Ze svízelů druhdy u pohanů (František Sušil)