Jaká touha ve světicích plála,

František Sušil

Jaká touha ve světicích plála, Ježto církev ctí co svaté panny! Hruď jich byla schránou nebes manny, Lyra srdce pořád sladce hrála. Ku pochotěm byly jako skála, Beseda jich byla s nebešťany, A Bůh sám byl choť jich milovaný, Duše jejich – nebes brána stálá. Žily tuto jako v Božím ráji, Kvetly ctnostmi jako kvítí v máji, Spočívaly mezi lílijemi. Zde již plouly nebes rozkošemi, Vzdychotaly po Bohu, svém jmění, Až je choť vzal k sobě v políbení.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

47. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Srdce Páně. (Vilém Ambrož)
  2. Kdož jest Plato? Včela slastí jatá (František Sušil)
  3. 31. Ze svízelů druhdy u pohanů (František Sušil)
  4. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  5. LEGENDA NEBESKÁ. (Sigismund Bouška)
  6. Dítě milé! Což jsi přeblažené! (František Sušil)
  7. TVORCE A DUŠE LIDSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  8. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  9. Znám-li tobě seraf v lidském těle, (František Sušil)
  10. Pohádka. (K. V. Slanský)