Znám-li tobě seraf v lidském těle,

František Sušil

Znám-li tobě seraf v lidském těle, Jenž dlel na čas na té na zemi? Duše jeho nebes ohněmi Plála vroucněj nežli archandělé. Srdce jeho vešlo v Christa celé, Neměl žádby proň svět holemý, S duchy nebes chodil na sněmy, Živě v těle zračil Spasitele. Svatý Boží, věčná církve slávo! To tvé srdce budiž nám vzdy zdrávo, Z něhož pošla takých divů řada. Které péro můž býť tobě právo? Péro mé mně žasem z rukou padá, Když duch o tvé lásky divech badá.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

2. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  2. TVORCE A DUŠE LIDSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  3. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí, (Václav Šolc)
  4. Srdce Páně. (Vilém Ambrož)
  5. Nepomucký Jene, svatých druhu, (František Sušil)
  6. 143. Cítím opět, citím rájskou bláhu, (František Sušil)
  7. Srdce. (František Sušil)
  8. Znáš-li žalmy, výlev horkých citů, (František Sušil)
  9. Jaká touha ve světicích plála, (František Sušil)
  10. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)