Srdce.

František Sušil

Srdce moje, srdce chladné, O kdy oheň na tě spadne? Oheň Boží, oheň s nebe Rozehřeje-liž kdy tebe? Odevšad ten oheň hoří, Chrámy Boží z hrudí tvoří; A ty ještě ve svém kaze Zabředáš vždy hlouběj v mraze. Zdali's pošlo z tuhých sněhů, Máš-li sídlo v ledném břehu, Jest tvá bytost pouhá zíma, Že tě láska nezajímá? Avšak jímá tebe láska, Leč ta hříšná světa páska; Ve klopotném pořád letu Nakloňuješ se vzdy k světu. Toť-li onen plamen svatý Pro zem tuto Christem vzňatý, Jenž má ve tvém stanu pláti, Dokad se v zem nenavrátí? Srdce moje, zhosť se ledu, Zemské lásky zhosť se sledu, Studeno buď k světa slasti, Však hoř vzdy víc k nebes vlasti. Láska zemská jest jen troudem, Svane všechna Božím soudem, Nevzdávej jí hrudi svojí, Číré peklo se v ní strojí. Láska k Bohu – toť tvá bytost, To tvé tužby věčná sytost, Ta tě změní na anděla, Věčný stan ti v nebi vzdělá.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

6. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí, (Václav Šolc)
  2. 230. Dvůj plamen v srdcí dvou se pojí lásce, (František Sušil)
  3. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)
  4. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  5. Znám-li tobě seraf v lidském těle, (František Sušil)
  6. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  7. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  8. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  9. Břímě velké Bůh nebeský složil (František Sušil)
  10. Eliáši, jenž jsi na přemnoze, (František Sušil)