Pohádka.

K. V. Slanský

Šťastni u věčně kvetoucím máji Žili prarodiče lidstva v ráji; V kráse nebeské, bez roucha záclony, Pravda věštila jim Boží zákony. Duše jejich byla dětinná, Vůle krotká, pokorná a bezvinná. Než, běda! v běhutém toku času Eva věčné lži k hadímu hlasu Naklonila zlíchocený sluch. Plachý člověka zaslepil vášně duch; Pravdy se mu nelíbila nahota. Na zemi pohaněna, Bolestně uražena Svatá lidstva učitelkyně Nazpět vrátila se k nebesům, A tam truchlí, ježto vidí, Že u prostřed lidí Dušemorné svůdkyně: Svévole a Lež a Lichota Stálý vystavěly sobě dům. Časem ale věčná panna s nebe Vysílá na místě sebe K lidem zahalenou stařenu, A ta při kahánců plamenu Divné povídky vypravuje, A čeládku obveseluje. Někdy sama na Iíci se směje: Srdce její ale tajně pláče; Někdy hněvem se zachvěje, A nezřídka metlu zdvihá A rozhorlená jí švihá Pravdy, Ctnosti, Krásy pohrdače. – Kdož ta zahalená stařice? Kdož ta Pravdy poslice?

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

448. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  2. Advent. (Vilém Ambrož)
  3. 31. Ze svízelů druhdy u pohanů (František Sušil)
  4. Kdož jest Plato? Včela slastí jatá (František Sušil)
  5. 167. Znášli skrytý přetajemný tepot (František Sušil)
  6. Jaká touha ve světicích plála, (František Sušil)
  7. 41. Stoiky zde hlasně slaví trouba, (František Sušil)
  8. 71. Víš, že Krása na Olympě bývá? (František Sušil)
  9. 28. Pravá zbožnost – páseň přepodivná, (František Sušil)
  10. 83. Ráj. (František Sušil)