167. Znášli skrytý přetajemný tepot

František Sušil

Znášli skrytý přetajemný tepot V člověckého těla zátiší? Zvuku jeho ucho neslyší, An jde jak chod duchů jeho šepot. Když jest ňádro jato vnadou lepot, Tep se prudším chodem odliší, Prudkostí pak proudí nejvyšší, V útrobách když vášeň zbouzí třepot. Takto v lidstvu o Bohu tkví věst, Darů Božích nejvzácnější tresť; Druhdy tuchne, že jí slyšet sotva. Leč jest věčná spásy lidské kotva, A když bouře v lidských ňádrách hřímá, Hlas té věsti nejspasněj se vnímá.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

86. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  2. 3. Mocně svatá oučinkuje víra (František Jaroslav Vacek)
  3. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  4. Pohádka. (K. V. Slanský)
  5. Znáš-li žalmy, výlev horkých citů, (František Sušil)
  6. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  7. Ó CHVÍLE, VEČERY... (Jaroslav Vrchlický)
  8. 41. Stoiky zde hlasně slaví trouba, (František Sušil)
  9. 63. Chrám. (František Sušil)
  10. Za dob našich k mudrctví se hlásí (František Sušil)