167. Znášli skrytý přetajemný tepot

František Sušil

167.
Znášli skrytý přetajemný tepot Znášli skrytý přetajemný tepot
V člověckého těla zátiší? Zvuku jeho ucho neslyší, An jde jak chod duchů jeho šepot. Když jest ňádro jato vnadou lepot, Tep se prudším chodem odliší, Prudkostí pak proudí nejvyšší, V útrobách když vášeň zbouzí třepot. Takto v lidstvu o Bohu tkví věst, Darů Božích nejvzácnější tresť; Druhdy tuchne, že jí slyšet sotva. Leč jest věčná spásy lidské kotva, A když bouře v lidských ňádrách hřímá, Hlas té věsti nejspasněj se vnímá. 171

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil