III. Ty šedá skálo nad vodou,

Vítězslav Hálek

Ty šedá skálo nad vodou, co mne to vábí k tobě! Mně jest, jak by zas dýchalo, co dávno mněli v hrobě. Měsíc se rozlil po vodě a vlna žblunkla steskem, tam kráčí paní bělostná, oděna krásou, leskem. Na čele poklid velebný a v prsou oheň živý, a koho prstem dotkne se, ten velké stvoří divy. Ten v říši duchů domovem, pronikne příští časy, on slovo tělem učiní a drahý národ spasí. Tak mnohý věk ji zneuznal, tak mnohý se jí rouhá, ach, kýž byste to věděli: toť lidu mého touha! Tu slyším z blízka jasný zpěv, mrtví se řadí k živým – ó, paní svatá, dotkni se již prstem dobrotivým!

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

314. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Bolestnou slzu cítím v oku, (Josef Uhlíř)
  2. Útěcha. (Augustin Eugen Mužík)
  3. 81. Potěcha. (František Sušil)
  4. 73. Měsíc. (František Sušil)
  5. 7. Úmrtí panny. (František Sušil)
  6. 14. Připadává druhdy smutná chvíle, (František Sušil)
  7. 25. Oči, oči modré, milostivé, (Jan Kollár)
  8. DÍVČÍ PROFIL. (František Kyselý)
  9. Měsíček. (Eliška Krásnohorská)
  10. XXXVIII. Marje – včera vznášejíc se bouře (František Karel Drahoňovský)