III. Ty šedá skálo nad vodou,

Vítězslav Hálek

III.
Ty šedá skálo nad vodou,
Ty šedá skálo nad vodou,
co mne to vábí k tobě! Mně jest, jak by zas dýchalo, co dávno mněli v hrobě.
Měsíc se rozlil po vodě a vlna žblunkla steskem, 120 tam kráčí paní bělostná, oděna krásou, leskem. Na čele poklid velebný a v prsou oheň živý, a koho prstem dotkne se, ten velké stvoří divy. Ten v říši duchů domovem, pronikne příští časy, on slovo tělem učiní a drahý národ spasí. Tak mnohý věk ji zneuznal, tak mnohý se jí rouhá, ach, kýž byste to věděli: toť lidu mého touha! Tu slyším z blízka jasný zpěv, mrtví se řadí k živým – ó, paní svatá, dotkni se již prstem dobrotivým!