28. Zima a vesna.

František Sušil

28. Zima a vesna.
Kárá zima sestru svoji vesnu: Procitneš-li z modlářských svých ze snů? Čili není pohanstvo to známě, Čím se zrak můj uráží v tvém chrámě? Obraz, sochu, světlo, hudbu, vůně, Vše to chováš ve svatyně lůně. Toliž jsou ty pravé Boží chrámy? Vždyť se v nich jen mysl zhola mámí. Pro tu páru, co v tvém chrámu dýmá, Nemuž svítiť světlo Boží zpříma. Sestro milá, vesna zimě vece, Stul svá ústa a se zastyď předce. Daremna a směšna jest tvá pýcha, V tobě smrt mře, ve mně život dýchá. 49

Kniha Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2) (1870)
Autor František Sušil