28. Zima a vesna.

František Sušil

Kárá zima sestru svoji vesnu: Procitneš-li z modlářských svých ze snů? Čili není pohanstvo to známě, Čím se zrak můj uráží v tvém chrámě? Obraz, sochu, světlo, hudbu, vůně, Vše to chováš ve svatyně lůně. Toliž jsou ty pravé Boží chrámy? Vždyť se v nich jen mysl zhola mámí. Pro tu páru, co v tvém chrámu dýmá, Nemuž svítiť světlo Boží zpříma. Sestro milá, vesna zimě vece, Stul svá ústa a se zastyď předce. Daremna a směšna jest tvá pýcha, V tobě smrt mře, ve mně život dýchá.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

197. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slyšte věstci! Nebes Pán vám daru (František Sušil)
  2. 144. Nechtěj býti na potýčkách s Bohem, (František Sušil)
  3. Hudba. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Otčina. (Šebestián Hněvkovský)
  5. Na Prahu. (Šebestián Hněvkovský)
  6. Zpěvkyně. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Na venkovský kostel. (Šebestián Hněvkovský)
  8. 93. Dívko má! Tys nade všechny krásky, (František Zdobnický)
  9. Loučení. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  10. Komu zpívám. (Šebestián Hněvkovský)