Stánku modlení a pobožnosti,
Obydlí jsy lidské naděje!
Žádná práce chlubné výbornosti
Tebe nekrášlí, a nekreje.
Honosné se nepnou vzhůru báně!
Vystaven jsy přímou sprostností,
Pamětní jsy dům, a stánek Páně
Znám jsy starožitností.
Sem lid chvátá, maje ruce spaté,
Zde y mudřec v srdcy jeví cyt,
Obdivuje velké divy svaté,
Nechtě v ctění pohoršiti lid.
Chráme! mocli věků odplynulo,
Co jsy? tak jak míjí dým a stín? –
Mocli již zde ctnostných utonulo,
Moclis přijal jich v svůj klín? –
Rozličné zde tvrdě spějí stavy,
Mnohý před svým časem zašlý květ,
Mnohé kypícý, však bystré hlavy,
Kteréž mněly zjinačiti svět,
Mocý, vtipem mnoho na rub zvrátit,
Tebou pohrdajíc v mysli své:
Osud znal jim přímou cestu zkrátit,
Vykázav jim poklid zde!
Mnohý odpočívá teď zde tiše
Při odporcy, s kterým tropil boj
Pro předsudky; oba pleníc říše,
Oba nesouc proti vlasti zbroj!
Mnohý tvrdě spí, jenž hájil práva,
Od vlasti chtě vzdálit neštěstí;
Pochována jest s ním všecka sláva,
Osud nepřál vítězství!
Mnohý zde též škůdce mocný leží,
Který koval pro budoucnost pout,
Slabé tlačil; odplatu zde těží,
Spropad se s ním jeho skrovný kout!
Mnohý zde spí nešťastný, však ctnostný,
Ve vězení našel za ctnost cýl,
Do pout jej dal utlačovač zlostný,
By moh utiskovat dýl.
Neustále pryč věk rychle letí!
Mnoho již sy viděl vlasti změn:
Století zde chvátá po století,
Vše již odplynulo jako sen!
Přečkáš ještě mnohé změny nové,
Vzhlídneš ještě mnohé ukazy:
Co přinesou vlasti příští dnové,
Štěstí, čili urazy? –
Mnohý kněz, jenž o vší nestálosti
Poučoval shromážděný lid,
Zakusyl již věku vrtkavosti,
Požívá teď ve tvém lůně klid.
Y my sejdem, budeš ještě státi,
Utěchou tvůj mnohým bude byt:
Necháš proudy věků kam chtí váti,
Chladíš roznícený cyt!
Znalá jest tvá přednost chráme Boží:
Co jest lidské usylí, a moc?
Co jest zlato, všecko světa zboží,
Pohltí vše hbitě šerá noc!
Živobytí jest jen okamžení,
Ží sy třebas na tisýce let;
Mžikem zmizý, nejsou k navrácení,
Sen jest pouhý křepký svět.