VII. Apollo Belvedere.

Milota Zdirad Polák

Výtečnější v světě ladnou Nenajdeme sochu žádnou Nad tohoto krasoně. Darmo v říši nauk bloudíš, Druhého víc nevyloudíš Z Belvedere Jasoně. Jakým zrůstem stkví se tělo! Jakby ducha v prsou mělo! Tváře jeví vlastnosti; Na čele se božství slaví, Pyšně hrdost nohy staví, Ústa plynou v milosti. Od pat k hlavě, z lící k čelu Lehounce tak outlý v celu Jedinký ho obvíjí, Tu se kroužně masem vine, Lehounce jen k zpodu plyne, Tratí se a pomíjí. Dokonalost myslit nutí Mramor že popouzí dchnutí, Tvář že oslavuje duch. Budoucnost se v oku jeví, Krásu péro vypsat neví Těla, v kterém trůní bůh.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

114. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krása ohromná. (Šebestián Hněvkovský)
  2. V. Socha Venuše Medicejské. (Milota Zdirad Polák)
  3. None (Šebestián Hněvkovský)
  4. 144. Nechtěj býti na potýčkách s Bohem, (František Sušil)
  5. LXI. Krása všemocné jest kouzlo světa, (František Jaroslav Kamenický)
  6. 19. Sotvy že se smělší opováží (Jan Kollár)
  7. Poutnice. (Šebestián Hněvkovský)
  8. Básnická milenka. (Šebestián Hněvkovský)
  9. Člověče, ty krásný malosvěte, (František Sušil)
  10. None (Šebestián Hněvkovský)