VII. Apollo Belvedere.

Milota Zdirad Polák

VII.
Apollo Belvedere.
Výtečnější v světě ladnou Nenajdeme sochu žádnou Nad tohoto krasoně. Darmo v říši nauk bloudíš, Druhého víc nevyloudíš Z Belvedere Jasoně. Jakým zrůstem stkví se tělo! Jakby ducha v prsou mělo! Tváře jeví vlastnosti; Na čele se božství slaví, Pyšně hrdost nohy staví, Ústa plynou v milosti. Od pat k hlavě, z lící k čelu Lehounce tak outlý v celu Jedinký ho obvíjí, Tu se kroužně masem vine, Lehounce jen k zpodu plyne, Tratí se a pomíjí. 295 Dokonalost myslit nutí Mramor že popouzí dchnutí, Tvář že oslavuje duch. Budoucnost se v oku jeví, Krásu péro vypsat neví Těla, v kterém trůní bůh. 296

Kniha Smíšené básně (in Spisy Miloty Zdirada Poláka, díl 1) (1862)
Autor Milota Zdirad Polák