19. Sotvy že se smělší opováží

Jan Kollár

Sotvy že se smělší opováží Cyt jen hnouti v její blízkosti, Týmž, co zánět valí do kostí Zřením, zemskost celou k prachu sráží; Zřídka přízní, jenom sliby blaží, Vnady kryje v roucho vážnosti, Jakby tábor s nebes výsosti Strašnou vůkol oblehl ji stráží. Mně ctnost kvete, kde sem lásku rozsel, V Cypru Vestě obět plamení, V tváři Milka přišel vyšší posel. Takto láska předčí sama sebe, Mění vášeň v čisté tušení, Kdo zem hledá, dá mu, jak mně, nebe.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

183. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Šebestián Hněvkovský)
  2. None (Šebestián Hněvkovský)
  3. Čekání na ženicha. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Oslepený slavík. (Šebestián Hněvkovský)
  5. Osud protivný. (Šebestián Hněvkovský)
  6. Zbyslav Velmíře. (František Dobromysl Trnka)
  7. Loučení. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  8. Umělý Milek. (Martin Alexander Přibil)
  9. DÍVKA NEZNÁMÁ. (Václav Hanka)
  10. Žalozpěv odkvetlé paní Maryánky, bývalé veleznámé šenkýřky u zamrzlé okenice v městě Kocourkově. (Karel Sudimír Šnajdr)