54. Tři průvodkyně.

František Sušil

54. TříTři průvodkyně.
Když člověka Bůh světem slalslal, Tři milenky mu na pout dal, By po životuživota pustině Ho střáhly jako bohyně. Ta jedna byla přemilá, Vše sličnost se v ní tělila, A byla celá jeden vděk, Stan věčný vzal v ní mladý věk. Ta druhá byla vznešená, Šla záře od ní plamenná, Kde stoupilastoupila, tam vedla řád, Jí každý vděčil milerád. V té třetí pak vděk od obou Se spojil milou spůsobou, Hruď každá pro ni plésala, Šla o ní jedna pochvala. Zda tobě trojlist onen znám? I vzdělej všem třem úcty chrám, A konej jim tam v obět čest, Toť krása, pravda, cnota jest. 86

Kniha Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2) (1870)
Autor František Sušil