63. Chrám.
Vím já jeden Boží chrám,
Vystavěl ho Pán Bůh sám,
Budova ta v číré kráse
Po nebesku lihotá se.
Leč ta krása pro oko
Ukryta jest hluboko;
Zbožilému jenom zraku
Zříť se dává za povlaku.
Základ chrámu pokora,
Věčná stavby opora;
Klíčnice jest blahosluchá
Ke vší pravdě chudost ducha.
Do svatého do bytu
Leje zář se s blankytu,
A z ní sladké hudby slavba,
Až se na ráj mění stavba.
100
Trojí loď v tom chrámu jest,
V nichžto zní tam Bohu čest,
Tak Bůh jestiť nápodoben,
Podstatou jsa trojosoben.
Víra v samém prostředu
Vyskýtá se pohledu;
Podlé s té a s oné strany
Náděj, láska mají stany.
Pro touhu však po nebi
Chrám se nejvíc velebí,
Ta co věž se spíná vzhůru,
V anjelů se tratíc kůru.
Domýšlí-liž tvůj se um,
Kde jest tento svatý dům?
Jest to duše Bohu služná,
K lidem družná, v cnosti mužná.
Blaze ten, v němž takový
Chrám se Boží hotoví!
V nevýslovném druhdy lesku
Zářiť bude na nebesku.
101