66. Poklad.

František Sušil

66. Poklad.
Hle ještě chodím po vlasti, A vleku nohy ve strasti, A hledám v rumech od hradů Skvost starodávných pokladů. Lid volá: jest to nerozum, Vždyť nenalezneš leda rum; Sám já to tytýž povídám, Leč předce poklad vyhlídám. Vždy pobádá mne náděje, Že poklad se mi zaskvěje, A proto hledám dál a dál, Byť celý vesmír se mně smál. Mně hradem, kdež ten poklad skryt, Jest každý sprostý na vsi byt; Skříň, jenž jej chová zamčený, Jsou starci mně a stařeny. Pojď lidelide, otevř komnatu Svých perel a svých šarlatů, Já z různých tvojich kamenů Věž slávy tobě vyklenu. 105

Kniha Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2) (1870)
Autor František Sušil