66. Poklad.

František Sušil

Hle ještě chodím po vlasti, A vleku nohy ve strasti, A hledám v rumech od hradů Skvost starodávných pokladů. Lid volá: jest to nerozum, Vždyť nenalezneš leda rum; Sám já to tytýž povídám, Leč předce poklad vyhlídám. Vždy pobádá mne náděje, Že poklad se mi zaskvěje, A proto hledám dál a dál, Byť celý vesmír se mně smál. Mně hradem, kdež ten poklad skryt, Jest každý sprostý na vsi byt; Skříň, jenž jej chová zamčený, Jsou starci mně a stařeny. Pojď lide, otevř komnatu Svých perel a svých šarlatů, Já z různých tvojich kamenů Věž slávy tobě vyklenu.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

511. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 33. Kométa. (František Sušil)
  2. 3. Kam jen stavím na své pouti nohu, (František Sušil)
  3. XIX. V závratnou nesl mne dříve (Adolf Heyduk)
  4. Tužba na oko. (František Sušil)
  5. 76. Vrchy planí, moře pije do dna (Jan Kollár)
  6. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě, (František Sušil)
  7. 65. Žely vedu, že tak mého ducha (František Sušil)
  8. 613. Když sme vyšli– ještě přede branou (Jan Kollár)
  9. Nadšení. (Ladislav Quis)
  10. II. Než co pravím? – Někdy mezi námi (Václav Pok Poděbradský)