Tužba na oko.

František Sušil

Oko, pravé oko, Že mně nechceš sloužiť! Což já přehluboko Musím na tě toužiť! Přeslaba jsouc děva Ze sil nedostatku Sestra tvoje levá Nemůž vyspěť v matku. Chtěl jsem tebe vésti V staré dějů hrady, Bys tam zřelo kvésti Zlata, stříbra sklady. Chtěl jsem tebe vodiť V otců svatých kobky, A tam kde se rodiť Zříti pěvců bobky. Vésti jsem chtěl tebe, Kde ta voda prýská, V jejíž tváři nebe S bláhou vší se blýská. Chtělť jsem jíti s tebou V písem svatých háje, Kdež se slasti střebou Předvěkého ráje. Leč jsi ty mou vůli Ošálilo pádně, Život ducha v půly Skrušilo's mně zrádně. Budu oko na tě Toužiť neustále, Tebou jsem se v chvatě Na zlé octnul skále. Oko, oko milé, Sber se v novou sílu, Propůjč se mně čile Ke zbožnému dílu.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

323. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zdvihám kypící rozjařených chův (Karel Havlíček Borovský)
  2. X. Lásko, z tvého trůnu prajasnosti (Václav Pok Poděbradský)
  3. 3. Kam jen stavím na své pouti nohu, (František Sušil)
  4. Památce Sušilově. (Vilém Ambrož)
  5. 122. O ty sysíčko milé, první ty poselkyně Vesny, (František Sušil)
  6. 90. Kterak nemá oko pláče roniť, (František Sušil)
  7. 66. Poklad. (František Sušil)
  8. II. Než co pravím? – Někdy mezi námi (Václav Pok Poděbradský)
  9. 613. Když sme vyšli– ještě přede branou (Jan Kollár)
  10. Proč jarem zdobíš se, ty divná paní, (Adolf Heyduk)