Památce Sušilově.

Vilém Ambrož

Co tak truchlo kvílíš, harfo moje? Odkud bolných zpěvů hojné zdroje? Tajný šepot ve strunách tvých vane, s oka mého slza žalná kane; blíže ucho se k tobě kloní, a juž vlhké oko slzy roní. Roní slzydo temného hrobu, mutnou že jsme klesli ve sirobu, neboť zesnul vůdce, otec drahý, rozerván- svazek náš tak blahý; bez útěchy dítky nyní stojí kdo jim rádcem bude v krutém boji? – Tys nám vzorem býval všaké ctnoty, k Bohu vodil jsi nás ze trudnoty, dráhu klestil volnou k vědě svaté, aby srdce naše láskou jaté horoucněji Krista choti žilo, pro kterouž tvé srdce věrně bilo! Kochaje se v hlubni božských tajů do nebeských nás jsi vodil krajů; v nebi středily se Tvoje tužby, slávu chtěl jsi zříti nebes družby; věda však, kde odlesk božské vnady, duch Tvůj spěchalPísma do zahrady. Tys i vlasť nás učil milovati, živým lidu zpěvům naslouchati, otevřel jsi písní rodných kobu, zlomil hanitelů zpupných zlobu! A Tys zesnul, smrti raněn střelou, zanechav svou mláďach, osiřelou. Umlkniž však žal! Vždyť Otec žije!! Z číší ze nebeských život pije! Aj, vždyť pěval sám, „že v krásném ráji hudbu nebešťanů starci hrají“. Pročež, Otče drahý, v nebi-li duch Tvůj, tamo u Boha, tam za nás oroduj!!! –

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

126. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Paralella. (Adolf Heyduk)
  2. 81. Potěcha. (František Sušil)
  3. Mne to už zase, otče můj, (Jan Neruda)
  4. Trpící dívce. (Antonín Koukl)
  5. 3. Kam jen stavím na své pouti nohu, (František Sušil)
  6. Znáš tu zem? (Jan Pelíšek)
  7. 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše, (František Sušil)
  8. 50. Rada. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. Od břehu. (Václav Šolc)
  10. VII. Bolestnou slzu cítím v oku, (Josef Uhlíř)