Mne to už zase, otče můj,

Jan Neruda

Mne to už zase, otče můj, ku hrobu tvému pudí, a u hrobu ta pýcha zlá se v nás zas obou budí. Jsme blízko zas i daleko, jak jsme si vždycky stáli, zas rozpínáme ruce své, bychom se neobjali. Jsme blízko zas, však v oči zas druh druhu nepohledí, zas velká láska pojí nás – a dělí nás zas ledy.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

495. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Památce Sušilově. (Vilém Ambrož)
  2. 81. Potěcha. (František Sušil)
  3. *** Ó netěš mne, kdy v konec jde má dráha, (Augustin Eugen Mužík)
  4. 3. Kam jen stavím na své pouti nohu, (František Sušil)
  5. Paralella. (Adolf Heyduk)
  6. 84. Pokračování o zpomínce na matku. (František Zdobnický)
  7. Náš cíl. (Karel Marie Drahotín Villani)
  8. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)
  9. Dějepisče, sbírej i ty drobky (František Sušil)
  10. Nemělo to být. (Jaroslav Martinec)