*** Ó netěš mne, kdy v konec jde má dráha,

Augustin Eugen Mužík

Ó netěš mne, kdy v konec jde má dráha, že pro zemské jen dny jsme rozloučeni, až za hroby to s bohem dání sáhá – mně po tvém boku místa více není. Hle všickni proti nám se zapřisáhli, jich sliby ani věčnost nepromění a nevyčerpá hněv jich neobsáhlý – mně po tvém boku místa více není. Zde lidé skály vstříc nám navalili jež rostou výše v každém okamžení, nás mrtvé složí různé do mohyly – mně po tvém boku místa více není. Tě sluha boží s jiným k žití spojil tím slibem, který nezná odčinění – bůh sám nám, sestro, cesty naše zdvojil – mně po tvém boku místa více není. A v lože své tě cizí vtáhla ruka, než ta, jež těžká již je ku pomstění, snad cizí jsou nám i ta naše muka – mně po tvém boku místa více není. Má hlava zraje pro žeň smrti časnou, a srdce mé již v chladný led se mění, můj krb již ztráven, síly moje hasnou – mně po tvém boku místa více není. Můj duch již vše, i tebe nenávidí jdi, chceš-li v ráj, on mučedníky cení, já smrt chci, pokoj od boha i lidí – mně po tvém boku místa více není.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

181. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bolestná se hrne žalost na mne, (František Sušil)
  2. Břímě velké Bůh nebeský složil (František Sušil)
  3. 38. Vyvolenci v novém zákoně. (František Sušil)
  4. Znáš tu zem? (Jan Pelíšek)
  5. I. Pozvání. (František Matouš Klácel)
  6. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě, (František Sušil)
  7. Do Palestiny. (František Sušil)
  8. 33. Tíží hruď mou povinění mnohá; (František Sušil)
  9. Ó CHVÍLE, VEČERY... (Jaroslav Vrchlický)
  10. Ustavičně o mé ňádro dumné (František Sušil)